Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Havlátovi měli vždycky kozu

4. 08. 2015 21:56:12
Na prázdniny do Božic jsem se vždy těšil. Teta Božena, která ve skutečnosti moje teta nebyla, naplnovala mou představu ideální selky. Byla milá, laskavá, fortelná.

Její muž byl konský handlíř, syn Arnošt přijížděl z Prahy, kde studoval na vysoké a dcera Jana byla zavřená, ale o tom se přede mnou nesmělo mluvit, neb jsem byl, jak říkal kmotříček, ještě blbej. Nakonec jsem zjistil, že ji chytli na hranicích do Rakouska, když chtěla z Ceskoslovenska utéct. Vůbec jsem to nechápal, jak někdo mohl chtít odejít z Božic, když tam bylo tak krásně. Vysvětloval jsem si to tím, že byla asi zrovna opilá a to lidi dělají blbosti.

Pro mne nebylo nic lepšího, než když jsem ráno dostal hrnek kozího mléka, ještě teplé housky a smažená vajíčka. O tom se mně v Brně ani nesnilo. Pak jsem dostal do sáčku dva velké krajíce chleba se sádlem, kvašený okurek a hurá na pastvu. Kráva, jalovička a dvě kozy. Když jsem dorazil, kmotříček už tam byl se svými ovcemi, krávou a konem Honzou. Ležel pod stromem, měl otevřené pivo a kouřil partyzánku.

"Dáš si jednu?" natáhl ruku s krabičkou cigaret.

Horlivě jsem přikývl. Vtáhl jsem kouř do úst a vyfoukl ho ven. Kmotříček se tvářil, že nic nevidí.

"Chceš pivo?"

Zase jsem rychle přikývl. Když jsem se napil, vytekla mě půlka doušku po bradě. Lehl jsem si kousek od něj, a díval se na oblohu.

"Ty jsi byl ve válce partyzánem?"

Vyfoukl kouř a přikývl. "Byl."

"A jak to, že nejsi bohatý, to ti museli po válce dát hodně peněz."

Smál se a měl ve tváři překvapivý výraz. "Bohatý? Většina partyzánů není bohatá. Jsem rád, že nejsem v kriminále, jako starej Pavlata."

"V kriminále? A on byl taky partyzán?"

"Jo. A bohatý vůbec nebyl. Oni Havlatovi měli vždycky jen kozu. Nic víc. A vidíš, zavřeli ho."

Nechápal jsem, jak ho mohli zavřít, když byl partyzánem a bojoval proti Nemcům. Nenápadně jsem nakukoval do kmotříčkova batůžku, kolik je tam prázdných flašek, že už tak kecá.

Po chvíli přišel Bedřich. Toho jsem už tak moc rád neměl. Měl dřevěnou nohu a hrozně prděl. Pozdravili se a pak se podíval na mne. Na moje dobrý den jen přikývl a zeptal se kmotříčka : "Tak on přijel zase?" Kmotříček mu podal otevřené pivo . "Nech ho. Je ještě malej. Ale hodně čte, jednou mu všechno dojde."

"Hodně čte, " ušklíbl se Bedřich. "A co? Timur a jeho parta? Kvakin z něho nevyroste."

"Je tady štastnej, doma to nemá. Kdybys viděl jak bydlí - stavoval jsem se u nich v Brně. Kuchyn a sednice, pro čtyři lidi. Vlhko metr pod oknem, voda na chodbě, hroznej záchod na dvoře. Dráty od elektřiny vedou po zdi. Brnáci.

Bedřich se napil piva, říhl a prdl.

"Vy jste byl taky partyzánem," zeptal jsem se.

Podíval se na mne, ušklíbl se a pak řekl :"Jo. Bojoval jsem, abys mohl být pionýrem."

Cítil jsem k němu vděk. "Děkuji vám."

Otočil se, odplivl si a řekl :"Bože ten je blbej, to snad ani není možný."

Kmotříček se natáhl k batůžku a vyndal láhev slivovice. Podal ji Bedřichovi. "Napij se, at trochu zklidníš, blbě ses vyspal. Bedřich si řádně přihnul, říhl a zase prdnul. Tentokrát dlouze, tesklivě, jako když zavyje pes. Podíval se na mne. "Proč to nešlukuješ?"

"Já to šlukuji."

"Slukuješ hovno. To musíš polknout."

"Nech ho." Přerušil ho kmotříček. "Neuč ho kouřit, nebo se nám tady ještě posere."

"Tak si aspoň lokni." Podal mě láhev se slivovicí. Jak se natáhl, zase prdl.

"To snad není ani možný," zakroutil hlavou kmotříček. "Moje stará říká, že mám krátkou kůži. Ze když zavřu oči, otevřu prdél. Ale ty snad vůbec žádnou kůži nemáš. Měl bys tam nosit zástěrku."

Pořádně jsem si loknul. Vyvalil jsem oči a rozkašlal jsem se.

"Já když jsem se poprvé takhle napil, viděl jsem všechny svatý. Tys asi viděl rudou záři nad Kladnem."

"Už ho nech, nebo jeho nenávist ke kulakům nevzejde ze školní výuky, ale z osobního poznání."

Udělalo se mě náhle špatně. "Na tu cigaretu už nemám chut," řekl jsem

"A ty jsi ji někdy měl," smál se kmotříček.

" To máš těžký," pokračoval , "Děcko, který se narodí v přepychu a jehož rodičům seberou továrnu, ví. Ale to není jeho chytrost, inteligence, To je informovanost. Není to jeho zásluha, měl štěstí .Ale tady ten, který se narodil do chudých poměrů, neví nic o svinstvech komunistů, slyší ve škole, v rádiu řeči o spravedlnosti pro všechny, o touze po míru. A říkej mu něco. On přece viděl filmy, jak to bylo."

"Seš advokát blbejch."

"Ne blbejch, ale neinformovaných, podvedených a ošizených. Kdyby Drtina a spol po návratu z Ruska veřejně říkali pravdu, jak to tam vypadá, dopadly by volby jinak. Jenže mysleli na svoje ministerská křesla, na svou karieru. Mysleli si, že to s komunistama nějak uválí a zatím...."

"Mají co zaslouží. Stejně je zvláštní, jak to vzniká. To uhnutí od idee k tomu svinstvu, co je kolem nás.Jistě, touha po penězích, nepracovat a mít se dobře, to vím, ale kde to začíná? Jsou mezi nimi dobří lidé, ale jak čuchne k politice, je z něho hajzl. Jako v pohádce, dají ti čichnout k nějaké květince a je to. A nikdy se nestane, že ti dobří změní ty darebáky, ale naopak, stanou se jedni z nich."

Tomu jsem rozuměl.

"Náš pan katecheta říká, "začal jsem " že když dáš dobré jablko vedle zkaženého, nikdy se nestane, že z toho zkaženého se stane dobré, ale naopak."

" Ty chodíš do náboženství " divil se Bedřich. Rozpůlil uzenou klobásku a půlku mu podal.

"Jo. Vždycky ve středu, po pionýru, přichází pan katecheta a máme hodinu v šatně tělocvičny."

"V tom se ani prase nevyzná, " kroutil hlavou Bedřich, pak zatřepal láhví až tam poskočila vlnka,, lokl si, otočil se na břicho a zabzdil.

Autor: Ladislav Vorel | úterý 4.8.2015 21:56 | karma článku: 11.17 | přečteno: 489x

Další články blogera

Ladislav Vorel

Skoro detektivka - uhodnete o kom mluvím?

Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumíme, které nechápeme.Je to tím, že jsme limitováni a nezbývá nám nic jiného,než se s tím smířit.Vzít to tak jak to je.Ale pak jsou také věci, přímo tady, mezi námi,které nechápeme jinak.

17.7.2017 v 20:16 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 108 | Diskuse

Ladislav Vorel

Prezident potřebuje zřídit novou funkci aneb Ovčáček sprostaček

Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumíme, které nechápeme.Je to tím, že jsme limitováni a nezbývá nám nic jiného,než se s tím smířit,vzít to tak, jak to je Ale pak jsou také věci,přímo tady mezi námi, které nechápeme jinak.

20.6.2017 v 11:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 | Diskuse

Ladislav Vorel

O sprostých slovech, sprostých výrazech a sprostotě jako takové

Tak 64 poslanců se rozhodlo užít důvěru kterou dostali od voličů k prosazování toho, abychom za urážku prezidenta byli zavíráni. Přitom já si myslím, že je to otevřený útok veřejných činitelů na svobodu občanů.

3.4.2017 v 3:59 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 541 | Diskuse

Ladislav Vorel

Těch 64 poslanců musí jít

Tak to prostě s name je. Nestaráme se. Vzruší a rozčilí nás vždycky něco, co už opravdu řve do očí. No a páni poslanci to pak , proto aby byl klid, zametou pod koberec.

28.3.2017 v 21:07 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 523 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Lucia Rien

(Ne)moc přítomného okamžiku

Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.

11.11.2017 v 13:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 140 | Diskuse

Aleš Müller

Praha Brno po D1, s humorem

Trempové mají Hudsonské šífy, Američané Bermudský trojúhelník, ale to se nevyrovná peklu zvanému D1.

26.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 985 | Diskuse

Iva Marková

Bunda

Vašek jde ze školy domů se třemi kluky ze čtvrté třídy. Vždycky to je dlouhá cesta. Hodně dlouhá, ačkoliv ji lze překonat za deset minut.

2.10.2017 v 22:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 576 | Diskuse

Pavel Ponec

Takový běžný den nové doby

[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 332 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 738 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 404
Starec, ktery si rad povida. nejlepe u sklenky cerveneho


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.