Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zaživa sežrán

22. 07. 2015 3:49:49
Ten den za moc nestál. Navíc mě zastavila ukecaná sousedka a ptala se mě, proč krmím ty divoký kočky. Aby neměly hlad, trochu nezdvořile jsem odsekl a spěchal do práce.

Seděl uprostřed parkoviště. Obezřetně se rozhlížel kolem, ve svých drápech držel kořist. Několikrát klovl a zase se rozhlížel. Uviděl mě a snažil se s kořistí vzlétnout, jenže byla příliš těžká, tak s ní zase klesl k zemi. Zrychlil jsem. Co to má? Najednou jsem ho uviděl. Byl to holub. Ještě žil a díval se směrem ke mně. Rozběhl jsem se. Jestřáb se znovu pokusil s kořistí vzlétnout, ale po několika metrech kořist upustil a uletěl na strom. Když jsem doběhl k holubovi, díval se na mne se strachem v očích. Viděl jsem, že chce žít. Opatrně jsem se k němu sklonil, ale bál se, snažil se leč mohl, posunout se z mého dosahu. Zoufale se chtěl zachránit. Chytl jsem ho a vzal do náruči. Byl od krve. Opatrně jsem mu hladil hlavu. Ustrašeně se na mne díval a bál se, co bude dál. Hlavu měl divně vyvrácenou na bok. To je zlé, pomyslel jsem si. Jestřáb seděl na stromě a očividně se na mne zlobil. Je to hrozné. být zaživa sežrán. Není to tak, jak si člověk myslí, že to je. Ze to tak prostě musí být. Co to je jeden holub. Jenže pro toho holuba je právě ON důležitý. Zbytek světa je nic proti tomu, aby ON mohl žít. Pro něho tak, jako pro tebe. Jistě, cítíš s ostatními, pokud nejsi zrovna nenažraný politik, rvoucí se jen o to svoje. Jenže opravdu cítíš jen sebe a ty nejbližší kolem. Nepřestaneš spát a jíst jenom proto, že islámisté kdesi daleko vraždí děti, znásilňují ženy. Začneš být nervosní, až je máš za humny.

Začínal jsem mít sako od krve. Bylo mě jasné, že umře. Ale sežrat tě nenechám, to ne. Samozřejmě, že nemohu zachránit všechny holubi světa. Samozřejmě, že jestřáb musí taky žrát a krmit svá mláďata, to chápu, ale tenhle holub vstoupil do mého života, prostě ho nenechám sežrat. Vzpomněl jsem si na Egyptana Sinuheta, jak pomáhal syrskému králi Azirovi zemřít důstojně. Víc pro něj udělat nemohl. Prostě jsou na světě věci, s kterými se člověk musí smířit.

Bože, dej mi odvahu změnit věci, které změnit mohu.

Dej mi klid přijmout věci, které změnit nemohu.

A dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit jedno od druhého.

Holub se zavrtěl. Co s tebou. Tady tě nenechám, jestřáb už sice odletěl, ale může se vrátit. A já musím do práce. Snad po cestě najdu nějaký úkryt. Asi po sto metrech jsem u jednoho domu uviděl jedli s bohatě jehličnatými větvemi až na zem. Schoval jsem ho pod větve, naposled pohladil a spěchal do práce. Teprve později jsem si uvědomil, že ho tam může najít nějaké jiné zvíře.

Když jsem se vracel z práce, zastavil jsem se tam. Byl tam a žil. Opatrně jsem ho vzal a odnesl domů. Hned, jak jsem ho doma postavil na zem, zmizel pod postel. Nachystal jsem mu vodu a nějaký chleba a šel koupit ptačí zob. Když jsem se vrátil, seděl pod stolem. Chvíli se belhal po pokoji. Měl asi zlomené křídlo, což by nebylo tak zlé, ale ta vyvrácená hlava...Zítra tě vezmu na veterinu, ale tobě už asi nikdo nepomůže. Člověk nechce, aby ses zbytečně trápil, ale na tobě je vidět, jak moc chceš žít...

Když jsem se ráno probudil, seděl pod židlí a začal nakukovat, co dělám. Byl to pro mne dost překvapivý obrat k lepšímu. Zvedlo mě to náladu. Vstal jsem, začal dělat smažená vajíčka a pobrukoval jsem si... černá vlnka, na bílým beránku, aj kady sa túláš....

"Vím, že umře," říkal jsem chlapům v práci, "ta vyvrácená hlava, to je zlé, to se asi zpravit nedá." "Ale nebude sežrán," snažil se mě utěšit Bob, "určitě si na tebe v tom holubím nebi vzpomene."

Když jsem se vrátil domů, už nežil. Ležel uprostřed pokoje na koberci a vypadalo to, že spí. Umřel v klidu a míru, beze strachu, že bude sežrán.

Autor: Ladislav Vorel | středa 22.7.2015 3:49 | karma článku: 14.65 | přečteno: 604x

Další články blogera

Ladislav Vorel

Skoro detektivka - uhodnete o kom mluvím?

Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumíme, které nechápeme.Je to tím, že jsme limitováni a nezbývá nám nic jiného,než se s tím smířit.Vzít to tak jak to je.Ale pak jsou také věci, přímo tady, mezi námi,které nechápeme jinak.

17.7.2017 v 20:16 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 108 | Diskuse

Ladislav Vorel

Prezident potřebuje zřídit novou funkci aneb Ovčáček sprostaček

Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumíme, které nechápeme.Je to tím, že jsme limitováni a nezbývá nám nic jiného,než se s tím smířit,vzít to tak, jak to je Ale pak jsou také věci,přímo tady mezi námi, které nechápeme jinak.

20.6.2017 v 11:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 | Diskuse

Ladislav Vorel

O sprostých slovech, sprostých výrazech a sprostotě jako takové

Tak 64 poslanců se rozhodlo užít důvěru kterou dostali od voličů k prosazování toho, abychom za urážku prezidenta byli zavíráni. Přitom já si myslím, že je to otevřený útok veřejných činitelů na svobodu občanů.

3.4.2017 v 3:59 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 541 | Diskuse

Ladislav Vorel

Těch 64 poslanců musí jít

Tak to prostě s name je. Nestaráme se. Vzruší a rozčilí nás vždycky něco, co už opravdu řve do očí. No a páni poslanci to pak , proto aby byl klid, zametou pod koberec.

28.3.2017 v 21:07 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 523 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Lucia Rien

(Ne)moc přítomného okamžiku

Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.

11.11.2017 v 13:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 140 | Diskuse

Aleš Müller

Praha Brno po D1, s humorem

Trempové mají Hudsonské šífy, Američané Bermudský trojúhelník, ale to se nevyrovná peklu zvanému D1.

26.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 985 | Diskuse

Iva Marková

Bunda

Vašek jde ze školy domů se třemi kluky ze čtvrté třídy. Vždycky to je dlouhá cesta. Hodně dlouhá, ačkoliv ji lze překonat za deset minut.

2.10.2017 v 22:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 576 | Diskuse

Pavel Ponec

Takový běžný den nové doby

[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 332 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 738 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 404
Starec, ktery si rad povida. nejlepe u sklenky cerveneho


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.