Návštěva Ceska
Při cestě do Prahy si četl knížku Milana Kundery Ignorance. Bylo to poprvé, co byl Kunderovou knížkou zklamán. To nebyl ten Kundera, s kterým se cítil tak blízký, Kundera, s kterým byl zajedno. Jeho hrdinka, která se po dvaceti letech vracela do Cech na návštěvu, mu vůbec neseděla. A jestliže mu při čtení knížky byla nesympatická, ted, po těch čtrnácti dnech v Cechách se s ní už neztotožnoval v ničem. Vlastně ano, v jednom bodě cítil to stejné co ona. Vracet se nebude. Ale úplně jinak než ona.
Z Kunderovy hrdinky měl pocit, jakoby chtěla dokázat, že je jiná, lepší než její kamarádky, než lidi, od kterých před lety odešla. Zatím co ony "chlastaly" pivo, ona byla zvyklá na víno, její Bordeaux byl přece pití na úrovni. Pivo pro ni bylo příliš sprosté pití. Chtěla jim vyprávět, co všechno prožila, jak to měla zpočátku těžké. Ale proč?,napadlo ho když to četl. Copak je tady jenom ten její příběh, copak ti, co tam zůstali, to těžké neměli? A ted nechápe, nerozumí jim, je skoro uražená, dotýká se ji, že nemají zájem poslouchat, co ona chce vyprávět. Důležité je přece to posezení s těmi, kteří jsou mě blízcí, to co pijem je druhotné. Prostě ne vždy člověk má na to, co by chtěl pít, a přesto, potřebuje posedět a popovídat si s těmi, co jsou mu blízcí. To co piji je druhotné, důležití jsou ti, co si s nimi chci povídat.
Všichni o něm říkali, že je Cech jak poleno. Na vojně se mu smáli - "já su Petr z Brna a nekořím", na hotelu v Mnichově, kde čekal na politický azyl do USA dostal přezdívku kohout. To ne proto, že by byl tak sexuálně potenciální, ale proto, že lidi budil. Nemohl pochopit, jak se mohou válet tak dlouho v posteli. Přece v sedm hodin ráno je už každý normální člověk vysprchovaný, po snídani, v očekávání toho, co na něj dnes čeká. To stávání mu zůstalo dodnes. V šest hodin už sedí ve Starbacks při kávě a čte noviny. Dawn, když ji budí, ho vždy odsekne, že až přeleze stovku jako on, vstane dřív taky, i když o tom pochybuje, protože Američani jsou normální.
Při první večeři u sestry, kde kromě otce, jejího manžela, seděli jejich tří dětí, se podávala kačena. Těšil se na zelí, které jeho sestra uměla mistrovsky a na knedlíky. Když položili kačenu na stůl, byl zvědavý, jak toho prcka rozdělí na sedm dílů. Jeho matka kdysi udělala večeři z deseti deka salámu pro čtyři lidi. Najednou byl sám sobě protivný, když si uvědomil, že on sám k večeři "sežere" skoro libru. Po večeři na něj všichni doráželi, tak povídej, co Amerika. Napadlo ho Ringovo, za Gronskem odbočíte doprava. "Vy vyprávějte," bránil se, "já tady skoro dvacet let nebyl, já nevím skoro nic, z toho, co se tady stalo." Popíjel slivovici a zapíjel to pivem tak dlouho, až to sestra nevydržela. "Ty si myslíš, že tu slivovici zapíjíš pivem, co?" Udiveně se podíval na zelenou láhev. Byla na ni nálepka - Myslivec. Byl čas jít spát.
Se svojí životní láskou Libunou byl na večeři. Vrchní byl pozorný a přinesl vázu pro růže,aby nežíznily. "Dřív jsi my kytku nikdy nepřinesl." Mlčel. Je to možný? Od sněženek, přes fialky, každý víkend co bylo v lese, podléšky, narcise, prostě vždy přinesl něco. "Nepamatuješ si mě, jaký jsem byl, ale jaký chceš, abych byl pamatován. Nechalas mě, tak si to musíš nějak ospravedlnit. Kytku jsi měla pořád a až umřeš, přinesu ti na hrob chryzantény." "Pořád stejnej," pokývala hlavou. Popíjel z lahvinky svůj bikaver, ona si dala jen dvoudecku bílého. "S tebou jsem žila. Byl to nádhernej rok mého života. Pořád jsme někde byli." "Dělal jsem, co jsem mohl. Miloval jsem tě, což obráceně nefungovalo." Pokrčila rameny. "S tím se nedalo nic dělat." "Chápu," řekl. "Chápeš prdlajs."Chvíli bylo ticho. "Vrátíš se?" "Ne." "Už to tady nemáš rád?" "Ale jo, jenže už to moje tady není. Cas všechno posunul. Vy všichni tady jste hrozně milí a fajn. Máte svoje rodiny, děti, starosti a musíte se starat. Jako návštěvu mě berete, ale napořád...Když ses jednou urazila, vzal jsem tě na ramena a nesl pěkně dlouho. Pak jsem začal skuhrat, že seš těžká. Rekla jsi - nejsu. A neslezla si. Copak by to šlo dneska?" Dlouze se na něj podívala. "Jseš tam štastnej?" "S tebou bych asi byl štastnější, ale jsem."
U Marie bylo veselo. Ne, že by mu ta sestava zrovna nadvakrát seděla, ale bavili se. Vyloženě protivná mu byla jen jedna počtyřicátnice, neuvěřitelně hlučná. Měla slušných pár kilo nad váhu a všechno se na ní třepalo, jak sebou mrskala. Náušnice, náhrdelník, náramky, a sršela vševědoucností. "Neříkejte nám, že se vám tam nestýská, budte upřímnej." "Jsem. Opravdu se mě tam nestýská." "To vám nevěřím ani trochu. Někdy vám přece musí být smutno." Měl už slušně upito a ta do blýkavého zabalená dáma mu začínala lést na nervy. Marie, která ho v pokročilém stavu pití dobře znala, ji mírnila. "Tak ho nech na pokoji, no. Když říká, že se mu nestýská, tak se mu nestýská, to je jeho věc." Tučná hodila hlavou, až se zase na ní všechno roztřepalo, jako když vrazíte do vánočního stromku. "Nemám ráda, když si lidé na něco hrají, když nejsou upřimní. Někdy se mu přece musí stýskat." Zhluboka vydechl. "Máte pravdu, jednou se mě opravdu zastesklo." "No vida," zvolala radostně, "tak povídejte, kde to bylo." "Na záchodě," pronesl Petr. "Na záchodě?" opakovala po něm zaraženě tlustá. "Jo. Vysral jsem takhle dlouhý hovno," ukázal rukama něco přes metr. Díval jsem se na to a najednou na mě padl hrozný smutek. Uvědomil jsem si, že na celém světě nemám nikoho, komu bych to mohl ukázat." Vypadala, jako by ji někdo polil studenou vodou. Marie v sobě dusila smích. Tlustá se snažila vzpamatovat a hlasem pořád ještě jako ze sna se zeptala "A co jste udělal." "Spláchl jsem to, " odvětil.
Odložil knížku, v které ještě trochu zalistoval a sám pro sebe si řekl, ono je to asi pro každého trochu jinak.Cítil únavu a těšil se, že se mu podaří usnout.
Ladislav Vorel
Co vlastně Nohavica chce, když peníze už má
Neříkejte, že zpívat. To mu přece nikdo nezakazuje, jenže bez peněz to není ono. Sám říkal, že se narodil v komunismu a v komunismu zase umře. Proč? Není to trochu jinak? Zpívat přece může kdykoliv a kdekoliv, pokud chce.
Ladislav Vorel
Komu není shůry dáno, za jelito nekoupí
Osobně si nemyslím, že lidé myslí, že Pavel zachrání republiku, že nás vyvede ze všech problémů. Mají pouze radost z toho, co samy dokázali.
Ladislav Vorel
Opravdu vláda jen straší?
Lehkovážnost některých Čechů je opravdu neuvěřitelná, myslí si, že Rusko nás nikdy nenapadne. Někdy mám pocit, že jsem poslední žijící Čech co pamatuje srpen 1968.
Ladislav Vorel
Veselé volby
to šťastné tam přidávat nebudu, tomu jaksi při sestavě která se nabízí prostě nevěřím ale je to jen můj názor., tedy hledejte, ono štěstí občas sedne i ...však víte.
Ladislav Vorel
Jsme – li národ zbabělců, volme Babiše.
Začnu tím, co si můžete lehce ověřit. Při své návštěvě v pořadu pana Krause, - Uvolněte se prosím – Babiš, který tenkrát ještě nebyl v politice, řekl – já se do politiky jít bojím – a opakoval to hned dvakrát.
Ladislav Vorel
Jak špinavě z některých úst může znít slovo mír
O panu Klausovi jsem kdysi napsal blog – Jan Werich o Václavu Klausovi. Mistr zde říká, že jsou na světě ústa, ze kterých i taková slova jako růže nebo láska, mohou znít jako výkal
Ladislav Vorel
Klaus nás nezklamal, volil Oka můru
Samozřejmě, že by bylo tentokrát hloupé si myslet, že Václav neví. Naopak, ví velice dobře, ale to už je jeho styl nebo spíš povaha. Republika ho už nechce, nevzala ani rodinné dítě Trikoloru, tak aspoň nějak uškodit.
Ladislav Vorel
Mě nezajímají Rusi, mě nezajímá Ukrajina
Šok. Tedy aspoň pro mne. Výrok Oka můry je horší než kdyby se televizní hlasatelka během vysílání svlékla do naha. Vlastně to by nebylo ještě tak zlé. Kdyby se třeba pozvracela.
Ladislav Vorel
Doufám, že vás Putin neposlechne
Viděl jsem obrázek z Václavského náměstí, kde byl transparent Czech first /Češi první/. Mám to chápat tak, že má Putin nechat Ukrajinu Ukrajinou a prvně se vrhnout na Čechy?
Ladislav Vorel
Podceňujeme důležitost volby
Skoro všichni nadáváme na prezidenty, a přitom jsme to my, kdo je vybírá. Ať už to byl Zeman, přímou volbou, anebo Klaus, vybrán našimi zástupci. Tato dvojice snad nejlépe dokazuje, že to děláme špatně. Tedy jde o to, najít chybu
Ladislav Vorel
Paní Kellnerová,
Dočetl jsem se, že po smrti manžela, chcete pokračovat v jeho poslání. Vím, že dáváte peníze pro školy a na vzdělání vůbec, přesto se mně pro vaše dary zdá slovo poslání hodně nadnesené.
Ladislav Vorel
Jsem na straně policie
Tedy mám na mysli tu americkou, protože v Čechách nežiji, takže toho o ní moc nevím. Proč jsem tedy na straně policie.
Ladislav Vorel
Byl Henlain horší než Klaus?
V žádným případě. Byl to Němec žijící na území Československa, tak se snažil pomáhat těm, ke kterým vlastně patřil.. V naších očích pochopitelně sketa.
Ladislav Vorel
Pane Klausi, čo bolo, to bolo, teraz jste občanom
Jistě, nadělal jste si spoustu známostí. Jak moc, víte asi jen vy sám. A to, že si myslím, že jste dodnes nezaplatil pokutu za nenošení roušky, jak by obyčejný občan musel, je jen maličkost, že?
Ladislav Vorel
Klausův institut je škodná
Přečetl jsem si článek Jiřího Weigl z institutu Václava Klause, „Jak z ukrajinské pasti“.Tolik nesmyslů a překrucování faktů asi hned tak někde nenajdete.
Ladislav Vorel
Satiricka povidka o politicich
Toto audio nema nejlepsi technickou kvalitu. Proste jen zkousim, zda to prijmete. Pro jednu povidku nehodlam kupovat magnetofon za 1000 dolaru. Navic pri prevu z TUBE se stratila prvni veta.
Ladislav Vorel
Tento blog je vysvětlení těm, kterým vysvětlení dlužím
Byl bych hrozně nerad, kdyby vyzněl jako omlouvání či bránění něčeho, co omluvit nejde. Jen vysvětlení a kdo chce, vezme to, pokud ne, jak poznáte z následujících řádků, nic s tím dělat nemohu.Takže k mému vysvětlování.
Ladislav Vorel
Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí
Tento článek nebude mít dostatečnou délku, ale podle mých informací by neměl být stažen, jen nesplnuje podmínku k započítání mezi články.
Ladislav Vorel
Jan Werich o Václavu Klausovi
„Na světě existují ústa, ze kterých i taková slova, jako je růže či láska, zní jako výkal.“ Na tato slova Jana Wericha jsem si vzpomněl, když jsem četl Klausovu reakci na volby...pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí
Ladislav Vorel
Problém mezi příznivci Zemana a jeho kritiky
Příznivci Zemana nepopírají, že my, jeho kritici máme pravdu, oni se jen dožadují toho, aby jsme o tom nemluvili. Nechtějí nás přesvědčit v tom, kde se mýlíme, nebo usvědčit tam, kde si myslí že lžeme, chtějí nás umlčet.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 951x