Tak 64 poslanců se rozhodlo užít důvěru kterou dostali od voličů k prosazování toho, abychom za urážku prezidenta byli zavíráni. Přitom já si myslím, že je to otevřený útok veřejných činitelů na svobodu občanů.
Na to by měl existovat zákon /a kdo ví, třeba existuje/, který by poslal tyto poslance na pár let do chládku. Ale pojdme se ted podívat na ta sprostá slova, výrazy a sprostotu vůbec.
Jistě, sprostá slova z lidského života nevymažete žádným zákonem, prostě tak nějak patří k nám a záleží na každém z nás, jak s nimi zachází. I takové osobnosti jako byl Werich či Horníček se těmto slovům křečovitě nevyhýbali. Velmi výstižně to řekl pan Werich ve větě, kterou jsem svého času použil ve svém bloku, ještě v lidovkách, v článku - Jan Werich o Václavu Klausovi. "Někde na světě existují ústa, ze kterých i slovo růže či láska zní jako výkal."
A tak to přesně je. Sprostá slova, které užíváme s vkusem, at už jde o vtipy či situace, kde sedí, rozumným lidem nevadí. Jenže sprosté slovo musí mít situaci, která mu sedí, prostě musí přijít tak jaksi přirozeně, samo. Osobně si myslím, že to skvěle zvládá Jan Klaus ve svých show, zatím co u Sípa mám pocit, že je tam cpe, aby rozřehtal lidi. V tomto směru si myslím, že mistr mistrů byl Miloslav Simek, který jednou vysvětloval Bubílkové, že někdy to nejde, nahradit slovo hovno jakýmkoliv jiným výrazem.
Tolik tedy o sprostých slovech v běžném životě. A ted tedy pojdme k té druhé, horší části, kdy takové nehezké slovo použijeme ve vztahu k určité, konkrétní osobě. Samozřejmě, tady je to daleko horší, tady s námi cloumají emoce, které, nedokážeme vždy ovládnout. I když bychom pochopitelně měli. Chválit se to pochopitelně nedá, ale jsme lidi a mělo by se, tak jako ve spoustě jiných případů, přihlédnou k tomu, jak byl dotyčný k použití takového slova vyprovokován.
Začnu u sebe. Měl jsem v lidovkách blok, který redakce, aniž by pisatele upozornila, zrušila. Divní to dědicové Karla Capka. Dost velká neúcta k přispěvovatelům. Myslím si, že jsem v tomto bloku neslušná slova používal v citlivé míře, že jsem nepřekročil hranici únosnosti. Až na jeden případ. Jednalo se o prezidenta Zemana. Clánek jsem po sobě ani nečetl, /a to mám už s češtinou velké problémy, chybami se to občas jen hemží, asi i věk hraje roli/ a to z důvodu, že jsem se bál, že když si to přečtu, článek smaži. Ten výraz, který jsem použil, byl alespoň pro mne těžko stravitelný. A přesto přání, aby to bylo napsáno, bylo silnější.
Miloš Zeman, toho času prezident naší republiky, používá sprostá slova a výrazy, která nazývá upřímností a otevřeností. To se dá nevšímat si toho a myslet si svoje. Jenže on jde dál. On dělá věci daleko horší než jsou sprostá slova, on dělá sprostoty. Napadnout nejlepšího českého novináře Peroutku tak sprostým způsobem, jako to udělal on, urazit vymyšlenou špínou člověka, který umřel v koncentráku, zatím co on se někde zřídil, kecal, a pak to měl u straníků nahnuté, tak rychle vystoupil, pokud ho nevyhodili, kdo ví, tak tento člověk, který Peroutkovi nesahá ani po kotníky, se zřejmě napřed spletl, a pak už přece on, hlava, lidem co ho zvolil do svého čela, pomazaná, se přece nebude omlouvat. Ten národ blbců mu za to nestojí, že ano. A důkaz svého tvrzení sice nemá, ale lidi zapomenou. Jen to jeho pitomé - Boha taky nikdo neviděl a existuje- ho zase ukázalo, co je zač. Ale ani tenkrát jsem ještě nešel dál, než tam, kde jsem to ještě považoval za snesitelné. To přišlo později, když zemřel člověk, kterého jsem si nesmírně vážil, který proslavil Ceskoslovensko kolem celého světa, který uměl víc než kdokoliv z nás. Byl jsem udiven, když jsem tady, v USA, potkával Mexičany, kteří, když jsem jim řekl že jsem z Ceskoslovenska, hned ze sebe vysypali - Věra Caslavská. Jak je možné, v civilizovaném státě, že člověk, který toho tolik pro naši vlast udělal, je vládou odbyt jen krátkou zprávou o úmrtí. To v Japonsku, v USA, v Mexiku, byla vzpomenuta s větší úctou, než kterou ji prokázal prezident, o kterém ona mluvila jen a jen pravdu. Mstivý ubožák, čistě z osobní zášti a nenávisti, malý český člověk, který nevynechá šanci aspoň se pomstít. Naštěstí naši umělci, beze strachu po jeho revanši, paní Věru uctili.
Postě tady došlo k situaci že velké NIKDO ze své pozice chce ignorovat takovou veličinu. Místo aby zodpovědně pracoval ve funkci, kterou mu voliči propůjčili, zpronevěřuje se jí a mstí se. A to mně tenkrát opravdu zvedlo žluč. Připadalo mě to jako neuvěřitelná sprostárna. A tehdy jsem napsal o Zemanovi ve svém článku....Nejen že císař nemá šaty, ale on má i posranou prdel. A bylo to. Pána Boha jsem už za odpuštění poprosil, čtenářům, kterých se to dotklo se omlouvám ted, no a pokud jde o Zemana, ten ....Psst, už mlčím.
Tak takové sprostárny, které jsou podle mého názoru daleko horší než sprostá slova, pánům poslancům nevadí. No ale budiž, na druhé straně je to lepší, než slyšet uznání paní Věry z huby, která je připravena prezidentovi kdykoliv lízat pozadí, tedy tiskového mluvčího, nebo co to ten Ovčáček je.
